Vodní díla

Vodní díla (viz také ustanovení § 55 vodního zákona) jsou stavby budované na toku, sloužící k jeho využití. Tyto stavby pak bezprostředně více či méně ovlivňují a upravují přirozený průtok vody v korytech přirozených nebo umělých. Základními typy vodních děl jsou vodní nádrže a jezy.

Vodní nádrž je prostor vytvořený vzdouvací stavbou na vodním toku, využitím přírodní nebo umělé prohlubně na zemském povrchu nebo ohrazováním části území, určený k akumulaci vody a k řízení odtoku. Podle účelu lze vodní nádrže rozdělit na tyto hlavní typy:

• zásobní nádrže,
• ochranné (retenční) nádrže,
• speciální účelové nádrže (např. vyrovnávací),
• rybochovné nádrže,
• víceúčelové nádrže.

Jez je vzdouvací zařízení vybudované v korytě toku, které v něm trvale nebo dočasně vzdouvá vodu k různým vodohospodářským účelům:

• zvětšení hloubky vody nad jezem,
• dosažení bezprostředního spádu,
• zmírnění průtočné rychlosti,
• zvýšení hladiny podzemní vody.

Základním hlediskem pro dělení jezů je jejich konstrukční řešení, rozeznáváme jezy pevné a jezy pohyblivé. U pevných jezů je hradící těleso nepohyblivé, a proto se voda vzdouvá trvale do různé výšky, kterou nemůžeme měnit, neboť je závislá na průtokovém množství. U jezů pohyblivých se hradící těleso dá buď sklopit, nebo úplně nad nejvyšší vodu vyhradit.

Klíčovým kritériem pro klasifikaci vodních děl je tzv. kategorie technickobezpečnostního dohledu (TBD), kterým se dle § 61 vodního zákona rozumí zjišťování technického stavu vodního díla, a to z hlediska bezpečnosti a stability a možných příčin jejich poruch. Provádí se zejména pozorováním a prohlídkami vodního díla, měřením jejích deformací, sledováním průsaku vod, jakož i hodnocením výsledků všech pozorování a měření ve vztahu k předem určeným mezním nebo kritickým hodnotám. Součástí technickobezpečnostního dohledu je i vypracování návrhů opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

Z hlediska technickobezpečnostního dohledu se vodní díla rozdělují do I. až IV. kategorie podle rizika ohrožení lidských životů, možných škod na majetku v přilehlém území a ztrát z omezení funkcí a užitků ve veřejném zájmu. Evidenci technickobezpečnostního dohledu včetně zařazení vodních děl do I. až IV. kategorie spravuje Ministerstvo zemědělství. Rozsah údajů a způsob vedení evidence technickobezpečnostního dohledu stanoví Ministerstvo zemědělství vyhláškou č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly.

Vodní díla zasahující do zájmového území

Interaktivní mapa všech vodních děl na území obce Kamenné Žehrovice je dostupná v systému POVIS na tomto odkazu.

V zájmovém území povodňového plánu se nachází tři vodní díla s přiřazenou kategorií TBD. A to Turyňský rybník a dvě vodní díla, která v minulosti sloužila dolu Tuchlovice – Šmanťák a Kamenné Žehrovice. Zdaleka nejvýznamnějším a největším vodním dílem na území obce je Turyňský rybník, někdy zvaný též Záplavy nebo Velké Záplavy. Jde o původní rybník, který byl ovšem značně rozšířen po poddolování a následných poklesech terénu v průběhu 20. století. Vodní dílo bychom tedy mohli nazvat antropogenním jezerem. Při délce necelých 3 kilometrů a šířce necelých 500 metrů jde o největší vodní plochu na Kladensku. Nachází se zde přírodní rezervace, která byla vyhlášena pro ochranu vzácných druhů rostlin a živočichů, které jsou na místní ekosystém vázány. Z živočišné říše jde například o ledňáčka říčního, volavku stříbrnou, nebo dudka chocholatého. Vodní díla Šmanťák a Kamenné Žehrovice v minulosti sloužila jako rezervoáry důlní vody z nedalekého dolu Tuchlovice, ovšem po ukončení provozu v roce 2002 obě vodní díla postupně vysychají, dnes jsou z většiny zarostlé a voda se zde vyskytuje hlavně v období zvýšených srážek. Dále se zde nachází 5 menších vodních děl bez přiřazené kategorie. Kompletní výčet všech vodních děl na území obce je v tabulce níže.